Neobvyklá bakteriální obrana dokáže po napadení virem spustit výrobu toxinu, který usmrtí infikovanou buňku a zabrání dalšímu množení útočníka. Vědci z Gladstone Institutes ve studii publikované v časopise Molecular Cell popsali, že takzvané retrony typu VI využívají DNA opačně než dosud zkoumané systémy: nikoli jako pojistku proti působení toxinu, ale jako spínač jeho tvorby. Výzkumníky na jejich stopu přivedla právě absence obvyklého znaku retronů — snadno zjistitelné jednovláknové DNA. Zpočátku proto zvažovali, zda tento obranný mechanismus vůbec funguje. Pokusy však ukázaly, že bakterie před virovou infekcí chrání.
- Studie v časopise Molecular Cell popisuje obranné retrony typu VI.
- Po virové infekci v nich vzroste tvorba DNA, která umožní výrobu toxického proteinu.
- Smrt napadené bakterie brání viru v množení a šíření do sousedních buněk.
DNA místo brzdy funguje jako spínač
Viry napadající bakterie se označují jako bakteriofágy neboli fágy. K množení využívají vybavení hostitelské buňky. Jednou z bakteriálních obran je proto obětování napadené buňky dříve, než se v ní virus stihne rozmnožit. Nejde tedy o záchranu jednotlivé bakterie, ale o ochranu jejího okolí.
U dříve prozkoumaných retronů je toxický protein v buňce přítomen už před infekcí. Krátké úseky jednovláknové DNA jeho škodlivé působení drží pod kontrolou. Při napadení fágem se tato pojistka naruší, toxin začne působit a buňka zemře.
U retronů typu VI tým zjistil jiné uspořádání. V nenapadených buňkách nacházel jen málo zjistitelné DNA a žádné znatelné množství toxinu. Teprve příchod fága vyvolal výrazný nárůst tvorby DNA.
DNA zde neuvolňuje už připravenou smrtící látku: umožňuje buňce, aby ji teprve začala vyrábět.
Hromadící se DNA totiž reaguje s molekulou RNA, která do té doby výrobu toxinu blokovala. Odstranění této překážky dovolí rychlou tvorbu toxického proteinu. Podle zjištění týmu jde zřejmě o velmi malý protein, který se vkládá do buněčné membrány a narušuje její stabilitu.
Nečekané výsledky změnily postup výzkumu
Hlavní autorka studie Karen Zhang uvedla, že právě chybějící obvyklá stopa jednovláknové DNA vzbudila podezření, zda retrony nejsou nefunkční. Experimenty ale jejich obrannou schopnost potvrdily. Podle vedoucího autora Setha Shipmana pak běžně používané postupy při zkoumání těchto retronů selhávaly a tým musel hledat jiné způsoby, jak mechanismus objasnit.
Otevřená zůstává také otázka jeho evolučního původu. Zhang zmiňuje možnost zkoumat, zda jsou retrony typu VI starší či mladší než jiné retrony, případně zda představují přechod mezi různými typy.
Využití při úpravách DNA je zatím možností
Retrony zajímají výzkumníky také proto, že umějí vytvářet a dodávat jednovláknovou DNA. Shipmanův tým i další vědci zkoumají, zda by tuto schopnost bylo možné využít k přesným opravám mutací spojených s nemocemi v lidských buňkách.
Význam objevu tak spočívá i v rozšíření znalostí o tom, jak lze tvorbu DNA řídit. Pro případné genetické nástroje by to mohlo nabídnout nové konstrukční principy. Samotné popsání bakteriální obrany však není důkazem, že stejný mechanismus bude fungovat jako léčba nebo jako nástroj pro úpravu lidského genomu.































