Britský spisovatel M. John Harrison získal v pondělí 9. listopadu v Londýně Bookerovu cenu za rok 2026 za román The End of Everything. V jedenaosmdesáti letech se stal nejstarším laureátem v historii ocenění, s nímž je spojena odměna 50 000 liber. Autor, který se psaní věnuje šest desetiletí, uspěl při své vůbec první účasti v užším výběru. Jeho třináctý román zavádí čtenáře na anglické pobřeží po nevysvětlené katastrofě a podle poroty vyniká jak kvalitou psaní, tak mimořádnými ambicemi. Mezi pěti dalšími finalisty byli i dva někdejší vítězové.
- Harrison převzal Bookerovu cenu za román The End of Everything v londýnském Old Billingsgate.
- V jedenaosmdesáti letech je nejstarším vítězem ceny.
- Porota vybírala ze 163 přihlášených knih a do finále zařadila šest románů.
- S oceněním je spojena finanční odměna 50 000 liber.
První finálová nominaci předcházely desítky let psaní
Harrison se narodil v roce 1945 v anglickém Rugby. K jeho dřívějším dílům patří sága Viriconium a román Light z roku 2002, první část trilogie The Kefahuchi Tract. Přestože je zavedeným autorem britské science fiction, mimo okruh jejích příznivců zůstával širšímu publiku méně známý. V roce 2022 přitom sám zasedal v porotě Bookerovy ceny.
Ještě před vyhlášením hovořil o své dlouhodobé snaze změnit postavení žánru v literárním světě. „Už 40 až 50 let se snažím tuto rovnováhu změnit, jako romanopisec i jako kritik. Proč by dobře napsaná science fiction neměla být považována za literaturu?“ uvedl.
Podnětem k oceněné knize pro něj byla mimo jiné finanční krize z roku 2008. Chtěl napsat román o „selhání vysvětlování ve společnosti“ a katastrofa mu poskytla výchozí situaci.
Román sleduje život po katastrofě, kterou nelze vysvětlit
Děj The End of Everything se odehrává v blízké budoucnosti na pobřeží Kentu. Phillip Tennent tam sbírá předměty vyplavené mořem a žije se svou tetou Marnie, která trpí demencí. Nález podivného artefaktu je vtáhne do příběhu, v němž zůstává nejasný nejen původ katastrofy, ale také osud evropského kontinentu.
V Británii se objevily záhadné entity označované jako iGhetti, schopné napodobovat lidi. Jejich přítomnost připomíná otázky spojené s umělou inteligencí. Kniha zároveň odkazuje na brexit, pandemii covidu-19 a pronikání technologií do každodenního života.
Harrison kombinuje dystopii, černý humor a společenskou satiru. Místo jednoznačných odpovědí ponechává mezery, které si čtenář musí doplnit. Podle předsedkyně poroty, historičky Mary Beardové, je jednou z hlavních myšlenek knihy právě to, že případná apokalypsa bude nesrozumitelná.
Porota ocenila styl i ambice, Harrison odmítl jednoduché poselství
Do šestičlenného finále se vedle Harrisona dostali Marlon James, Douglas Stuart, Elizabeth Stroutová, Luke Kennard a Rebecca Perryová. James a Stuart už Bookerovu cenu v minulosti získali. Porota během ročního výběru posuzovala celkem 163 knih.
Harrisonův román podle Mary Beardové zvítězil díky mimořádnému spisovatelskému umění i obrovským ambicím.
Cenu mu v londýnském Old Billingsgate předal loňský vítěz David Szalay. Když byl Harrison při převzetí dotázán na poselství knihy, odpověděl s černým humorem: „Je to ponurý svět a ponurý zůstane a je na něm cosi vysloveně podivného. Ale na konci věcí může existovat nějaké – neřeknu naděje – ale uzavření.“
Po ceremoniálu označil vítězství za známku ustupujících hranic mezi literárními žánry. Román podle něj může spojovat dva, tři nebo čtyři žánry, aniž by tím ztrácel literární hodnotu.
Konkrétní další kroky týkající se oceněné knihy zprávy neuvádějí. Do budoucna však podle Beardové čeká porotu debata o roli umělé inteligence v nakladatelském prostředí a při psaní, jak uvedla už v dřívějším rozhovoru s agenturou AFP.































