„Od vlád už prostě nic neočekávám,“ řekl u soudu ve Vancouveru Albert Lalonde z Montrealu. Je jedním z patnácti Kanaďanů ve věku 17 až 25 let, kteří žalují federální vládu kvůli podle nich nedostatečné ochraně před klimatickou změnou. Civilní proces začal v pondělí a mladí žalobci v něm žádají právně závazné cíle pro emise skleníkových plynů. Do popředí svých výpovědí stavějí úzkost, pocit zrady i omezení běžného života. Jejich právníci chtějí doložit, že nejde pouze o hypotetické budoucí nebezpečí, ale také o újmu, kterou lidé v Kanadě zažívají už nyní.
- Patnáct žalobců ve věku 17 až 25 let žádá soud o závazné emisní cíle pro federální vládu.
- Dětská a dorostová psychiatrička Elizabeth Pinsky u soudu vypovídala o psychických obtížích mladých Kanaďanů.
- Vládní právníci namítají, že ani soudem uložené kanadské cíle nezajistí ochranu před dopady globální klimatické změny.
Výpovědi spojují obavy o budoucnost se ztrátou běžných zážitků
Lalonde popsal, že přestože rád jezdí venku na kole, letos v létě častěji zůstával doma kvůli ovzduší znečištěnému kouřem z lesních požárů. Když dospěl k pocitu, že už venku není v bezpečí, vnímal to jako zradu. Ve své kritice vlády zmínil také rozhodnutí premiéra Marka Carneyho zrušit uhlíkovou daň pro spotřebitele.
Další žalobkyně Leandrea Reeves hovořila o pocitu ztráty. Extrémní počasí spojené s klimatem podle její výpovědi omezuje zážitky, které může prožít, a ona se kvůli tomu cítí znevýhodněná.
Dvaadvacetiletá Lauren Wright z provincie Saskatchewan zažila lesní požáry v roce 2015, které vyhnaly z domovů tisíce lidí. Pobyt venku jí podle její výpovědi přináší hluboký klid. Zdravotní potíže související s horkem jí však omezují jak tuto možnost, tak práci v zemědělství.
„Je to děsivý svět. Je pro mě těžké přemýšlet o tom, co přinese budoucnost,“ vypověděla Saj Starcevich.
Při výpovědi plakala a vyjadřovala pochybnosti, zda se stát rodičem, přestože o tom dříve snila.
Psychické dopady mají podpořit argument o porušování práv
Psychiatrička Elizabeth Pinsky během tohoto týdne soudu popsala deprese, úzkosti a posttraumatickou stresovou poruchu u mladých Kanaďanů, včetně těch zasažených ničivými požáry. Hovořila také o klimatické úzkosti, kterou charakterizovala jako psychickou újmu zahrnující hněv a pocit zrady.
Kanadské ministerstvo zdravotnictví už ve zprávě z roku 2022 uvedlo, že klimatická změna dopadá na duševní zdraví některých skupin, včetně mladých lidí, nepřiměřeně a nerovnoměrně. Výpověď psychiatričky je součástí dokazování; sama o sobě nepředstavuje soudní závěr o odpovědnosti vlády.
Žalobci tvrdí, že po sobě jdoucí kanadské vlády nedostatečnými kroky proti klimatické změně neochránily jejich právo na život a bezpečnost. Důraz na současné psychické obtíže má v jejich argumentaci význam: přesouvá pozornost od vzdálených rizik ke konkrétní újmě, kterou popisují před soudem.
Vláda zpochybňuje, co může kanadský rozsudek zajistit
Vládní právníci odpovídají, že klimatická změna je globální problém. Ani příkaz ukládající Ottawě určité emisní cíle by podle nich Kanaďany před jejími škodlivými dopady neochránil.
Právně závazný cíl se od politického příslibu liší tím, že vytváří právní povinnost, nikoli pouze deklarovaný záměr. Případný úspěch žalobců by tedy znamenal změnu právního rámce pro vládní emisní politiku, nikoli sám o sobě záruku odstranění klimatických rizik. Právě rozdíl mezi povinností státu jednat a dosahem jeho kroků tvoří podstatnou část sporu.































