Španělské Ubrique se dostává do centra pozornosti módního průmyslu jako výrobní základna luxusního koženého zboží. Na jeho význam upozorňuje Volkan Yilmaz, na sociálních sítích známý jako Tanner Leatherstein, který rozebírá kabelky a posuzuje použité materiály i zpracování. Při hodnocení výrobků značek DeMellier, Polène, Strathberry a Stow London zjistil, že téměř všechny pocházejí právě z tohoto andaluského města. Zatímco značky hledají kratší a lépe kontrolovatelné dodavatelské řetězce, Ubrique řeší, jak zvýšený zájem skloubit s tradičními pracovními postupy a předáváním dovedností další generaci.
- Ubrique se výrobě špičkového koženého zboží soustředí déle než sto let.
- Yilmazem vyzdvižené kabelky se většinou prodávaly za 300 až 500 liber, tedy přibližně 9 000 až 15 000 korun.
- Místní řemeslnou školou prošlo více než 600 lidí a podle oborového sdružení nachází práci 95 procent absolventů.
Výrobní původ překvapil i znalce luxusních kabelek
Yilmaz pochází z turecké rodiny spojené s činěním kůží. Během pandemie se proslavil videi, v nichž rozebírá luxusní kabelky a vysvětluje, zda jejich materiály a řemeslné provedení odpovídají ceně. Podle něj zákazníci, kteří zaplatí 5 000 amerických dolarů, tedy zhruba 105 000 korun, mají právo očekávat nejlepší materiály a práci. Takovou úroveň však podle svých slov nachází méně často, než by čekal.
Překvapilo ho proto, že několik dobře hodnocených kabelek nepatřilo do nejvyšší cenové kategorie. Výrobky za 300 až 500 liber pocházely mimo jiné od značek DeMellier, Polène, Strathberry a Stow London. K poslední jmenované firmě se Yilmaz později připojil jako spolumajitel a ředitel řemeslného zpracování.
Ubrique následně navštívil během čtyřiadvacetihodinové zastávky na cestě ze Spojených států do Turecka. Video, které o městě zveřejnil na YouTube pod značkou Tanner Leatherstein, se stalo jeho dosud nejsledovanějším.
Pro spotřebitele z toho plyne, že vysoká cena ani známé logo samy o sobě nevypovídají o kvalitě materiálu a množství ruční práce; důležitý může být také původ a konkrétní způsob výroby.
Rodinné dílny udržují dovednosti napříč generacemi
Ubrique leží mezi dvěma národními parky v Andalusii a patří mezi takzvaná bílá města, španělsky pueblos blancos. Kožedělné řemeslo je zde součástí rodinného života. V minulosti si pracovníci nosili části zakázek z továren domů a u kuchyňského stolu na nich pracovaly různé generace společně. Děti tak výrobní postupy poznávaly odmala.
Charakteristickým nástrojem je dřevěné kladívko patacabra, jehož tvar i název připomínají kozí nohu. Řemeslníci je používají při usazování švů, skládání okrajů a tvarování kožených výrobků. Právě dlouhodobě předávané zkušenosti jsou podle Yilmaze obtížně napodobitelnou předností města.
V dílnách často pracují rodiče, sourozenci i další příbuzní. Majitelka jednoho z provozů vyrábějících pro Strathberry vystudovala práva, ale vrátila se do Ubrique, aby převzala rodinný podnik. Značka si přála jméno továrny nezveřejňovat kvůli silné konkurenci o kvalitní dodavatele.
Škola má zajistit pokračování výroby
Rodinná tradice sama nestačí, protože nejzkušenější pracovníci postupně stárnou. Adam Bryer, spolumajitel a výkonný ředitel Stow London, uvedl, že nejzkušenějšímu řemeslníkovi firmy je přes šedesát let. Předávání jeho znalostí vyžaduje peníze i čas na zaučení dvou či tří méně produktivních pracovníků.
V roce 2015 proto skupina místních řemeslníků založila školu Escuela de Artesanos de la Piel, kterou podporují kožedělné podniky. Jejími kurzy prošlo více než 600 studentů nejen ze Španělska, ale také z Itálie, Dánska, Ruska, Polska, Vietnamu a částí Jižní Ameriky. Výuka obvykle zahrnuje 500 hodin během šesti měsíců a spojuje teorii s praxí.
Podle Juana Enriqueho Gutiérreze ze sdružení módních a kožedělných podniků Empiel dosahuje škola 95procentní zaměstnanosti absolventů.
Zájem značek prověří kapacitu města
Ubrique může těžit z toho, že cla, geopolitická nestabilita a pravidla pro dohledatelnost motivují značky ke zkracování dodavatelských řetězců a k výrobě blíže evropskému trhu. Nearshoring obecně usnadňuje kontrolu dodavatelů a může zkrátit vzdálenost mezi výrobou a odbytem.
Současně však vzniká dilema, zda místní dílny převezmou efektivnější výrobní model velkých společností, nebo ochrání pomalejší řemeslné postupy, na nichž stojí jejich pověst. Omezená kapacita navíc otevírá otázku, kolik prostoru zůstane místním značkám, pokud ji obsadí mezinárodní hráči.
Pro Ubrique by větší počet evropských zakázek znamenal obchodní příležitost, ale bez dostatečného počtu vyškolených pracovníků by zároveň mohl zesílit tlak na tradiční způsob výroby.
Dali byste při výběru kožené kabelky přednost známé značce, nebo doloženému původu a řemeslnému zpracování z místa, jako je Ubrique?
