Nordic walking, tedy chůze se speciálními holemi, se z původní mimosezonní přípravy běžkařů proměnil v dostupnou formu pohybu pro rekreační chodce. Hole se při každém kroku zapírají o zem, takže se vedle nohou zapojují také paže, ramena a střed těla. Podle lékařky Heather Violy z Mount Sinai může tato technika zlepšit stabilitu, ulehčit chůzi do kopce a poskytnout oporu při sestupu. Není ale vhodná pro každého a nesprávné používání může působit nepřirozeně nebo snižovat účinek pohybu.
- Nordic walking používá vždy dvě hole, nikoli pouze jednu vycházkovou hůl.
- Při kroku levou nohou se dopředu pohybuje pravá hůl a naopak.
- Rukojeti mají být nastavené tak, aby lokty při opření hrotů o zem svíraly přibližně pravý úhel.
- Lidé s některými zraněními horních končetin nebo potížemi ovlivňujícími chůzi by měli vhodnost aktivity probrat s odborníkem.
Hole mění běžnou procházku v komplexnější pohyb
Speciální hole pro nordic walking se liší od vybavení určeného pro náročnější turistiku. Jejich úlohou je při přirozeném pohybu paží tlačit směrem dozadu a pomáhat tělu vpřed. Nemají nést hmotnost člověka ani sloužit jako trvalá podpěra.
Viola mezi možné přínosy řadí menší tlak na kolena a klouby dolní části těla, lepší rovnováhu na nerovném povrchu, zapojení svalů horní poloviny těla a podporu vytrvalosti. Dodatečný bod opory může podle ní rovněž omezit únavu při delších trasách a zvýšit pocit jistoty.
V praxi to znamená, že člověk může zvýšit zapojení celého těla, aniž by musel nahradit chůzi úplně jiným druhem cvičení.
Aktivita může oslovit rekreační chodce, turisty, starší lidi hledající větší stabilitu i některé osoby zotavující se po zranění nebo žijící s mírnými kloubními obtížemi. Nicoline Roth, zakladatelka a generální ředitelka NRTHRN Strong, zároveň připomíná, že severský přístup spojuje pohyb s běžným pobytem venku, nikoli výhradně s návštěvou posilovny.
Správný rytmus rozhoduje o účinku chůze
Základem je používat obě hole současně a střídat je s protilehlou nohou. Hůl se lehce pokládá vedle přední nohy nebo mírně za ni a následný tlak dozadu podporuje pohyb vpřed. Ramena mají zůstat uvolněná a paže se mají pohybovat přirozeně.
Mezi časté chyby podle Violy patří příliš pevný úchop, zapichování obou holí současně, jejich pokládání daleko před tělo a nevhodná délka. Správně provedený pohyb má rytmus chůze usnadňovat, nikoli narušovat.
Samotné pořízení holí tedy nestačí: očekávaný přínos závisí na jejich nastavení a zvládnutí koordinace.
Pro některé zdravotní potíže se hole nehodí
Hole mohou zvyšovat nepohodlí u lidí s určitými zraněními ramen, loktů, zápěstí nebo rukou. Viola doporučuje opatrnost také při poruchách rovnováhy, závažné artritidě a zdravotních stavech, které ovlivňují způsob chůze. Praktickou překážkou mohou být rovněž úzké stezky nebo přeplněná místa.
O vhodnosti nordic walkingu je podle ní v takových případech namístě poradit se s lékařem či fyzioterapeutem, který může pomoci také s bezpečnou technikou. Pro zájemce to znamená, že nízká nárazovost aktivity sama o sobě nezaručuje její vhodnost při každém omezení pohybového aparátu.
Máte s nordic walkingem zkušenost, nebo při procházkách dáváte přednost chůzi bez holí?
