Pro českou a širší evropskou debatu o schopnosti lesů tlumit změnu klimatu přináší nová studie důležité upřesnění: uhlíkové úložiště severní Eurasie závisí více na produktivitě porostů než na rychlosti oteplování. I. Melnikova a kolektiv v práci publikované v časopise Global Biogeochemical Cycles spojili několik nezávislých typů dat a modelů. Dospěli k odhadu, že tamní ekosystémy každoročně pohltí přibližně 0,47 ± 0,20 miliardy tun uhlíku. Oblast přitom zahrnuje asi 20 procent světových lesů a připadá na ni téměř třetina globálního suchozemského ukládání uhlíku.
- Severní Eurasie obsahuje přibližně 20 procent světových lesů.
- Její ekosystémy podle studie ročně pohltí asi 0,47 ± 0,20 miliardy tun uhlíku.
- Nejsilnější uhlíková úložiště leží v západních a jižních částech regionu.
- Výsledky vyšly v časopise Global Biogeochemical Cycles.
Různé metody ukázaly podobný celkový obraz
Určit uhlíkovou bilanci tak rozsáhlého území je obtížné. Výsledky ovlivňují vzájemně propojené faktory, mezi nimi změna klimatu, lesní požáry a změny ve využívání půdy. Pozorování navíc nepokrývají celý region stejně podrobně.
Autoři proto nespoléhali na jediný typ měření. Zkombinovali satelitní pozorování, produkty založené na datech, atmosférické inverzní modely, dynamické globální modely vegetace a modely zemského systému. Jednotlivé zdroje se mezi sebou podstatně lišily, přesto se shodovaly na základním odhadu rozsahu pohlcování uhlíku.
Uhlíkové úložiště označuje ekosystém, který z atmosféry přijímá více uhlíku, než do ní uvolňuje. V lesích se uhlík ukládá ve vegetaci a půdě, takže výslednou bilanci neurčuje pouze teplota, ale také růst porostů a působení narušujících událostí.
Studie zpochybňuje jednoduchou představu, že rychlejší oteplování automaticky posílí pohlcování uhlíku v chladných oblastech.
Chladný severovýchod z oteplování těží méně
Nejsilnější ukládání uhlíku vědci zjistili v západní a jižní části severní Eurasie. Směrem do chladnějších severovýchodních oblastí jeho intenzita postupně klesá, přestože právě rozsáhlá chladná území zažívají některé z nejrychlejších oteplování na Zemi.
Vysvětlením je podle studie především nižší produktivita tamních lesů a jejich větší náchylnost k narušením, jako jsou požáry. Významná část oteplování navíc připadá na zimu, kdy zmrzlá půda omezuje příjem uhlíku. Vyšší teplota proto sama o sobě neznamená odpovídající nárůst ukládání uhlíku.
Rozdíly pomáhá vysvětlit produktivita stanoviště, označovaná také jako bonita. Produktivnější lesy s většími zásobami uhlíku přispívají k regionálnímu úložišti nepoměrně více. U méně produktivních porostů zůstává jeho posílení omezené i při rychlém oteplování.
Pro hodnocení lesů nestačí sledovat teplotu
Výsledky znamenají, že budoucí vývoj uhlíkového úložiště nelze spolehlivě odvozovat jen z map oteplování; zásadní je také kvalita stanoviště, růst lesů a jejich odolnost vůči narušením.
Pro evropské čtenáře je tento závěr podstatný při interpretaci klimatických modelů i očekávání spojených s lesy. Studie neříká, že oteplování nemá význam, ale ukazuje, že jeho účinek závisí na tom, zda jsou porosty schopné dodatečné podmínky využít k růstu. Rozložení produktivních lesů tak může být pro výslednou bilanci důležitější než samotná rychlost růstu teplot.
Práce s názvem Land Carbon Sink Distribution in Northern Eurasia Is Driven by Climate Change vyšla v roce 2026 a nese DOI 10.1029/2025gb008971.
Měly by klimatické modely a lesní politika přikládat produktivitě stanovišť větší váhu než samotnému oteplování? Podělte se o svůj názor.
