Stanford Medicine, medicínská a výzkumná součást Stanfordovy univerzity, informovala 24. července 2026 o přirozeně se vyskytující molekule BRP, kterou její vědci identifikovali s pomocí umělé inteligence. Peptid by podle dosavadních pokusů mohl potlačovat chuť k jídlu a snižovat tělesnou hmotnost podobně jako semaglutid, účinná látka přípravku Ozempic. Ve studiích na zvířatech se přitom neprojevily některé potíže spojované se semaglutidem, včetně nevolnosti, zácpy a výrazného úbytku svalové hmoty. Zda bude BRP stejně působit i u lidí, zatím není známo.
- Peptid BRP má pouze 12 aminokyselin a vědci jej našli pomocí algoritmu Peptide Predictor.
- V laboratorním testu zvýšil BRP aktivitu neuronům podobných buněk desetkrát oproti kontrolní skupině.
- Výzkumníci molekulu následně zkoušeli na štíhlých myších a miniprasatech.
- Studie vyšla 5. března v časopise Nature.
BRP se zaměřuje na jinou část metabolismu než semaglutid
Zásadním rozdílem má být místo působení. Receptory ovlivňované semaglutidem se nacházejí nejen v mozku, ale také ve střevech, slinivce a dalších tkáních. Léčivo proto mimo jiné zpomaluje pohyb potravy trávicím traktem a snižuje hladinu cukru v krvi.
BRP podle týmu aktivuje jinou skupinu neuronů a působí především v hypotalamu. Tato malá oblast hluboko v mozku se podílí na řízení hladu, metabolismu, tělesné teploty, hormonální aktivity a využívání energie.
Cílenější působení znamená, že BRP by teoreticky mohl ovlivnit apetit s menšími účinky na jiné části těla; z výsledků na zvířatech však nelze vyvozovat, že bude bez nežádoucích účinků také u člověka.
Semaglutid napodobuje účinky hormonu GLP-1, který pomáhá regulovat hlad a krevní cukr. BRP využívá odlišnou, byť související metabolickou dráhu. Právě tento rozdíl je pro další výzkum podstatný: mohl by nabídnout jiný způsob regulace tělesné hmotnosti než současné přípravky založené na GLP-1.
Algoritmus zúžil tisíce možností na testovatelný výběr
V tomto případě umělá inteligence nevytvořila novou molekulu. Algoritmus Peptide Predictor pomohl vědcům vyhledat skryté peptidy, které už mohou přirozeně vznikat při zpracování lidských bílkovin.
Tým se soustředil na prohormony, tedy neaktivní molekuly, z nichž enzymy odštěpují menší peptidy. Některé z těchto fragmentů následně fungují jako hormony a předávají signály ovlivňující například chuť k jídlu nebo metabolismus. Biologicky významné peptidy jsou však mezi množstvím běžných fragmentů obtížně rozpoznatelné.
Peptide Predictor prohledal všech 20 000 lidských genů kódujících bílkoviny. Výběr zúžil na 373 prohormonů a odhadl, že enzym prohormon konvertáza 1/3 z nich může vytvořit 2 683 různých peptidů. Vědci následně vybrali 100 kandidátů, včetně GLP-1, a zkoušeli jejich účinek na neuronům podobných buňkách.
GLP-1 zvýšil jejich aktivitu na trojnásobek oproti neošetřeným kontrolním buňkám. BRP, složený z pouhých 12 aminokyselin, vyvolal desetinásobnou aktivitu. Název získal podle svého mateřského prohormonu BRINP2.
Od zvířecích pokusů k léčbě vede klinické testování
Hlavní autorkou studie je seniorní výzkumnice Laetitia Coassoloová, vedoucí autorkou Katrin Svenssonová, odborná asistentka patologie. Svenssonová také spoluzaložila společnost, která plánuje v blízké době zahájit klinické zkoušky BRP u lidí.
Pro pacienty v Česku ani jinde zatím objev neznamená dostupnou alternativu k Ozempicu: nejprve bude nutné u lidí ověřit bezpečnost, vhodné dávkování i skutečný účinek na apetit a tělesnou hmotnost.
Význam práce nyní spočívá především v ukázce, že výpočetní vyhledávání může mezi velkým množstvím přirozených peptidů vytipovat kandidáty pro laboratorní a následné klinické testování. Teprve výsledky studií na lidech ukážou, zda se výhody pozorované u zvířat přenesou do praxe.
Považujete cílenější působení BRP za nadějný směr léčby obezity, nebo byste s hodnocením počkali až na klinické výsledky?
