Města mají v celosvětovém průměru o třetinu méně ptačích druhů než přírodní oblasti, největší rozdíl však připadá na tropy. Ukazuje to studie Joryho Griffitha a jeho kolegů, publikovaná v roce 2026 v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Analýza údajů o více než 10 000 ptačích druzích zjistila, že v blízkosti rovníku mají městské plochy v průměru o 42 % méně druhů než stejně velká přírodní území ve stejné zeměpisné šířce. Na 65. stupni zeměpisné šířky činí tento rozdíl pouze 12 %.
- Nárůst ptačí druhové bohatosti od pólů k tropům je ve městech třikrát slabší než v přírodních oblastech.
- V tropických ptačích společenstvech je větší podíl druhů specializovaných na konkrétní prostředí, které ve městech nepoměrně často chybějí.
- Města s větším množstvím zeleně měla při srovnatelné zeměpisné šířce vyšší ptačí rozmanitost.
Městské prostředí oslabuje rozdíl mezi póly a tropy
Druhová bohatost v přírodě obecně roste směrem od pólů k rovníku. Tento vzorec se objevuje napříč různými skupinami organismů a podle fosilních dokladů přetrvává po tisíciletí. Autoři studie zkoumali, nakolik jej mění urbanizace, která nahrazuje přírodní prostředí zástavbou a zpevněnými plochami.
Městské krajiny jsou si navzájem mnohem podobnější než původní ekosystémy, na jejichž místě vznikly. Výzkumníci proto nezkoumali pouze místní rozdíly v počtu druhů, ale také to, zda se ve městech mění celosvětové rozložení ptačí rozmanitosti.
Nárůst počtu ptačích druhů směrem k tropům byl ve městech třikrát slabší než v přírodních oblastech.
Část vysvětlení našli vědci ve složení tropických společenstev. Ta obsahovala výrazně větší podíl ptáků vázaných na určitý typ prostředí. Právě tito specialisté byli ve městech zastoupeni nepoměrně méně. Výsledek odpovídá dřívějším poznatkům, podle nichž městské podmínky zvýhodňují spíše druhy schopné využívat rozmanitá prostředí, například vrány a bernešky velké.
Rozbor umožnila pozorování milionů lidí
Základem analýzy byly záznamy, které pozorovatelé ptáků z celého světa ukládají na platformu eBird. Jejich prostorová podrobnost umožnila rozlišit pozorování z měst, předměstí a přírodních oblastí.
Výzkumníci rozdělili svět do čtverců o rozměrech jeden krát jeden kilometr. Podle hustoty obyvatelstva a údajů o změnách využití půdy je zařadili do jedné ze tří kategorií. Do analýzy zahrnuli pouze plochy s dostatkem záznamů k zachycení většiny přítomných druhů, a to i v druhově mimořádně bohatých oblastech.
Kontrolní analýzy podle autorů ukázaly, že při přísnějších požadavcích na kvalitu dat byly výsledky ještě výraznější. Zjištěný vzorec podle nich nebyl ani pouhým důsledkem toho, kde města vznikala.
Více zeleně souviselo s vyšší druhovou bohatostí
Při srovnání měst v obdobné zeměpisné šířce vědci zaznamenali vyšší ptačí rozmanitost tam, kde bylo více zelených ploch. Jde o zjištěnou souvislost; samotné srovnání neprokazuje, že vyšší počet druhů způsobila právě zeleň. Autoři přesto výsledek považují za nadějný podnět pro zelenější plánování měst.
V navazující práci nyní zkoumají také to, jak se změny druhové rozmanitosti promítají do vztahů mezi organismy ve městech, například do opylování a predace.































