Pohřeb dvou dětí v opuštěném kanálu římské latríny nebyl podle archeologů projevem nezájmu, ale pečlivě připraveným uložením ostatků. Hrob vznikl mezi 8. a 9. stoletím v někdejším odeionu v tureckém Efezu, nedaleko Artemidina chrámu. Děti ležely vedle sebe na přinesené zemině a pravděpodobně byly zabalené do rubášů. Studie zveřejněná v časopise Childhood in the Past uvádí, že mohlo jít o předčasně narozená dvojčata. Jedno z nich navíc mělo mimořádně vzácné drobné žebro vyrůstající z krčního obratle.
- Hrob dvou dětí pochází z 8. až 9. století a nacházel se v nepoužívaném kanálu latríny.
- Měření pažních kostí naznačuje porod přibližně o šest týdnů před termínem.
- Podobný věk, velikost a společné uložení vedly autory studie k možnosti, že šlo o dvojčata.
- Pět milimetrů dlouhé krční žebro je podle studie teprve druhým takovým nálezem u dítěte z archeologického pohřebiště.
Uspořádání hrobu vylučuje pouhé odložení ostatků
Děti spočívaly v malém skříňkovém hrobě vyloženém kameny a dlaždicemi. Takzvaný cistový hrob tvoří pevně ohraničený prostor, který připomíná kamennou schránku. V tomto případě využili lidé zachovalý kanál dávno nefunkční veřejné toalety.
Podle vedoucí autorky studie Caroline Partiotové, bioarcheoložky z Rakouského archeologického institutu, byla zemina pod těly přinesena odjinud. Pravděpodobné použití rubášů pak podle ní dokládá zvláštní péči věnovanou pohřbu.
Poloha v latríně tedy sama o sobě nevypovídá o zacházení s mrtvými: rozhodující je způsob, jakým byl hrob upraven a těla uložena.
Pro archeologickou interpretaci je tento rozdíl podstatný. Prostor, který v jedné době sloužil hygieně nebo odkládání odpadu, mohl po staletích ztratit původní význam a nabídnout chráněné místo pro pohřeb.
Římské divadlo dávno nesloužilo původnímu účelu
Odeion, stavba určená hudebním vystoupením a proslovům, vznikl v Efezu v 1. století našeho letopočtu. Veřejná toaleta k němu přibyla přibližně o století později. Po silném požáru byl objekt opuštěn a následně se v něm objevovaly řeznické zbytky a rozbitá keramika.
V době pohřbu už latrína po staletí nefungovala, její kanál však zůstal neporušený. Právě uzavřený a skrytý prostor pomohl uchovat hrob bez pozdějšího narušení.
Proč děti neskončily na běžném pohřebišti, vědci nevědí. Studie upozorňuje, že v byzantském Efezu mohli být do posvěcené půdy pohřbeni pouze pokřtění lidé, zatímco děti se obvykle křtily až několik týdnů po narození. To nabízí možné vysvětlení, nikoli důkaz. Odeion navíc stál uvnitř někdejšího areálu Artemidina chrámu, a badatelé proto zvažují, zda místo mohlo mít pro rodiče stále duchovní význam.
Kosti naznačují předčasný porod i možné dvojčectví
Měření pažních kostí ukázalo, že obě děti se narodily zhruba o šest týdnů předčasně, pokud vůbec po porodu dýchaly. Jejich podobný věk, tělesné rozměry a společná doba uložení podporují hypotézu, že mohlo jít o dvojčata; studie to však nepředkládá jako jistotu.
Mezi ostatky vědci identifikovali také pět milimetrů dlouhé nadpočetné žebro vyrůstající z krčního obratle. Podle studie bývá výskyt takového znaku u dětí spojován s genetickými a vývojovými problémy, včetně nádorů a narození mrtvého dítěte. Samotný nález ale neprokazuje příčinu úmrtí ani příčinnou souvislost.
Hrob podle autorů ukazuje, že i děti, které zemřely kolem porodu a nemohly být uloženy na běžném pohřebišti, mohly dostat promyšlené a ohleduplné poslední místo.
