„Globální krizi poranění mozku nelze vyřešit jen na operačních sálech,“ říká Ahmed Raslan, vedoucí neurochirurgie na lékařské fakultě Oregon Health & Science University. Mezinárodní studie vedená výzkumníky této univerzity analyzovala údaje o více než 2 000 pacientech ze 100 nemocnic ve 29 zemích, které studenti medicíny shromažďovali v letech 2019 až 2022. Výsledky zveřejněné v časopise Nature Medicine ukazují, že největší jednotlivou globální příčinou traumatických poranění mozku byly dopravní nehody. Konkrétní skladba úrazů se však mezi jednotlivými zeměmi lišila.
- Studie zahrnula více než 2 000 pacientů ze 100 nemocnic ve 29 zemích.
- Největší jednotlivou příčinou traumatických poranění mozku byly v globálním souhrnu dopravní nehody.
- V bohatších zemích vědci zaznamenali u starších lidí vysoký podíl poranění způsobených pádem ze stoje.
- Sběr dat probíhal od roku 2019 do roku 2022.
„Tato studie ukazuje, jak důležité je napravovat systémy, které nás obklopují,“ shrnul Raslan hlavní poselství výzkumu.
Každý rok utrpí traumatické poranění mozku desítky milionů lidí po celém světě a téměř pět milionů případů končí úmrtím. Dosavadní výzkum se často soustředil na účinnost lékařských a chirurgických postupů. Nová práce naproti tomu porovnávala vzorce vzniku úrazů, způsob péče a výsledky léčby napříč zeměmi podle jejich indexu lidského rozvoje, který zohledňuje například příjmy, vzdělání a hrubý domácí produkt.
Nižší počty mohou zakrývat horší dostupnost péče
Výzkumníci zjistili nižší míru traumatických poranění mozku v méně rozvinutých zemích než v průmyslovějších státech. Podle autorů ale tento zdánlivý paradox může souviset s omezeným přístupem ke zdravotní péči, zejména ve venkovských oblastech. Kriticky zranění pacienti se tam někdy nemusejí dostat do nemocnice včas, a proto se neobjeví v nemocničních datech.
„Jestliže cesta do nemocnice v bohatých zemích trvá dvě hodiny, v některých nízkopříjmových zemích může zabrat pět dní,“ upozornil Raslan.
Studie tedy ukazuje rozdíly mezi pacienty zachycenými ve zdravotnických zařízeních; sama o sobě nedokazuje, že by obyvatelé méně rozvinutých zemí skutečně utrpěli méně poranění. To znamená, že při interpretaci mezinárodního srovnání je nutné zohlednit také dostupnost záchranných služeb, dopravy a nemocnic.
Prevence se musí řídit místními příčinami úrazů
Vedoucí autor Joseph Nugent, rezident neurochirurgie na OHSU, vyzdvihl opatření vycházející z veřejného zdraví: kvalitnější silnice, lepší záchranné služby a podporu používání přileb. Před lékařskou kariérou pracoval jako záchranář v Baltimoru a při studiu veřejného zdraví působil na Bloomberg School of Public Health Univerzity Johnse Hopkinse.
„Zkušení neurochirurgové dokážou mnoho, ale moji mentoři u hasičů a ve veřejném zdraví mi ukázali, že nejlepší cestou ke zlepšení výsledků u traumat je soustředit úsilí především na to, aby k poranění vůbec nedošlo,“ uvedl Nugent.
Jednotné řešení však podle výzkumníků neexistuje. V nemocnici OHSU jsou nejčastější příčinou ošetřovaných úrazů pády ze stoje. Raslan proto uvedl, že v Oregonu by bylo možné snížit úmrtnost spojenou s traumatickými poraněními mozku, pokud by se dařilo předcházet pádům u křehkých lidí. V jiných zemích mohou největší podíl tvořit mladí lidé zranění při dopravních nehodách.
Pro české zdravotnictví z toho plyne, že zahraniční preventivní model nelze jednoduše převzít bez znalosti domácích příčin. Pokud se rizika liší podle země a věkové skupiny, musí se i případná opatření opírat o místní data — jinou roli může mít bezpečnost dopravy a jinou prevence pádů.
Na co by se podle vás měla v Česku zaměřit prevence poranění mozku především: na dopravu, pády, nebo dostupnost rychlé pomoci?
